Web o věcech kolem archeologie

Cesta za terakotovou armádou

Petr Kulhánek

Autor je astrofyzik, profesor Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

V červenci 2009 proběhlo v Číně nejdelší úplné zatmění Slunce v tomto století, a tak jsme s partou kamarádů podnikli úspěšnou expedici za tímto nevšedním zážitkem. Čína samotná je pro Středoevropana exotickou destinací s mimořádně zajímavými a turisticky atraktivními pamětihodnostmi. K těm nejznámějším bezesporu patří terakotová armáda, a proto jsme ji i my zařadili do programu naší expedice.

Koňské spřežení zrekonstruované z vykopávek terakotové armády prvního čínského císaře. Foto: Zuzana Kulhánková.
Koňské spřežení zrekonstruované z vykopávek terakotové armády prvního čínského císaře. Foto: Zuzana Kulhánková.

Co jsou „terakoti"?

Jde o hliněnou (přesněji keramickou, terakotovou) armádu, která měla chránit hrobku prvního čínského císaře Čchin Š'-chuang-ti z dynastie Čchin, jenž ve 3. století př.n.l. sjednotil podstatnou část Číny do jediné říše. Armáda i s hrobkou se nachází v provincii Šen-si. Pro turisty je výborně dostupná z města Si-an, které má vynikající vlakové spojení z Šanghaje i Pekingu. Samotný název terakotová armáda vychází z latinského terra cota (pálená hlína).

Archeologické naleziště bylo objeveno náhodou v roce 1974, kdy na prvního hliněného vojáka narazili dělníci při kopání studny pro nový zavodňovací systém. Přivolaní archeologové záhy rozpoznali význam mimořádného nálezu. V roce 1987 se naleziště stalo součástí světového dědictví UNESCO. Dnes je ve třech sousedících lokalitách vykopáno šest tisíc vojáků nejrůznějších hodností, mnoho koní, válečných vozů a různých soch připomínajících skutečnou armádu. Známa je poloha dalších 2000 dosud nevykopaných bojovníků. Naleziště se v současnosti řadí k nejvýznamnějším světovým archeologickým památkám.

Vstupenka

Vstupenka

do archeologického ráje. Foto: Zuzana Kulhánková.
Si-an - brána k hliněné armádě

Cestu za terakotovou armádou podniká většina turistů i místních z dobře dostupného Si-anu. Město s téměř třemi miliony obyvatel leží v samém středu Číny, historické jádro je obklopeno hradbami, po kterých se dá jezdit na kole. Zapůjčení kola nebo dvojkola je zde běžnou záležitostí. Na centrálním náměstí je Zvonová věž s výhledem na hlavní třídu, kde v době naší návštěvy panoval čilý stavební ruch při budování první linky zdejšího metra. Město je vyhlášeným turistickým centrem a tak není divu, že praská ve švech množstvím místních i zahraničních turistů. Pokud vás sem zavede osud, nezapomeňte se kromě proslulých turistických atrakcí (hradby, Zvonová věž, Bubnová věž, Velká husí pagoda) podívat do malířské čtvrti - malebného zákoutí, kde si můžete koupit nejen spoustu obrázků, ale i veškeré malířské náčiní od štětců až po profesionální plátna a barvy. Úplně náhodou jsme zavítali k památníku, jenž byl postaven na začátku tzv. Hedvábné stezky, po které se dopravovalo hedvábí a další produkty z Číny do Evropy. Monumentální novodobé sousoší v podobě karavany nám doslova vyrazilo dech a já si vzpomněl na fotografie Stalinova pomníku, který kdysi stával v Praze na Letné. Na rozdíl od ostatních památek jsme zde byli sami, a tak jsme si mohli v klidu tento zajímavý monument prohlédnout.

Hlavním naším cílem bylo ovšem nedaleké naleziště terakotové armády. Výlety k ní nabízí i sebemenší hotel nebo turistická kancelář. Cena za osobu se pohybuje od 250 do 500 jüanů (jeden jüan měl v době naší návštěvy hodnotu 2,70 Kč). Samotný lístek k „terakoťákům" stojí „jen" 90 jüanů, zbytek tvoří doprava, průvodce a různé nechtěné „atrakce", které organizátoři k cestě vždy přidají a my se je snažili minimalizovat. Nakonec jsme zakoupili pro naši šestnáctičlennou expedici lístky po 320 jüanech (včetně oběda) a organizátoři nás ujistili, že hlavním a víceméně jediným cílem jsou toužebně očekávané vykopávky. S dobrým pocitem jsme šli spát a těšili se na nevšední zážitek dne příštího.

První naleziště. V dálce je vidět ochoz, ze kterého je možné shlédnout slavnou terakotovou armádu. Foto: Zuzana Kulhánková.
První naleziště. V dálce je vidět ochoz, ze kterého je možné shlédnout slavnou terakotovou armádu. Foto: Zuzana Kulhánková.

Přes překážky ke hvězdám aneb nechtěné „atrakce"

Je ráno, nasedáme do autobusu a vyrážíme si splnit jeden z našich snů - uvidět terakotovou armádu, kterou označil někdejší francouzský prezident Jacques Chirac za osmý div světa. Po hodině cesty autobus zastavuje u vykopávek. První nadšení střídá velké zklamání. Jde o malé naleziště neolitické keramiky, které se jaksi náhodou ocitlo při cestě. Dozvídáme se, že umění pálit hlínu a vytvářet keramické potřeby ovládali Číňané již 6000 let před naším letopočtem a 2500 let před naším letopočtem dokázali keramický hrnek natrvalo žárově obarvit. Současně jsme pochopili význam této i následujících zastávek autobusu. Vždy nás oblehly stovky domorodých trhovců s nejrůznějšími výrobky, které se snažily prodat za každou cenu. Jak dopoledne postupovalo, nabývali jsme čím dál tím více dojmu, že se náš výlet týká poznávání místních tržišť a bezvýznamných pamětihodností.

Jedinou atrakcí, která snad měla jakýs takýs smysl, byla návštěva malé továrničky, kde ze stejné hlíny, jako před více než 2000 lety, vypalovali napodobeniny terakotových vojáků. Zde jsme si mohli představit úmornou práci bezejmenných dělníků dávné minulosti, kteří se podíleli na tvorbě terakotové armády. Málokdo z nás odolal koupi zmenšeniny terakotového vojáka (mě jedna figurka přišla na 80 jüanů, tj. asi 200 Kč). Později bylo možné na místním trhu koupit stejně vypadající figurky (možná z méně kvalitní hlíny) za pouhé 3 jüany (8 Kč). Dopolední únavné putování bylo zakončeno obědem v jakési velkovýkrmně turistů.

Pohled do jednoho rohu naleziště, patrné je jeho zastřešení. Foto: Zuzana Kulhánková.
Pohled do jednoho rohu naleziště, patrné je jeho zastřešení. Foto: Zuzana Kulhánková.

U cíle

Neplodné dopoledne vystřídalo odpolední úmorné vedro a konečně cíl naší cesty - brána do areálu vykopávek. Zde jsme plně pochopili smysl sousloví lidské mraveniště. Tisíce turistů jak z Číny, tak z okolního světa se v mohutných zástupech prodíraly po ochozech zastřešených nalezišť. V takové situaci je naše placená průvodkyně zbytečná a tak jako tak se může omezit jen na sdělení místa srazu před odjezdem.

V komplexu jsou tři lokality (archeologické jámy). V první již veškeré výkopové práce ustaly a je plně k dispozici veřejnosti, druhá a třetí jen částečně. Každá ze tří jam je zastřešená konstrukcí připomínající halu obrovského nádraží. Architekt z naší výpravy ji nazval dvojkloubovým příhradovým vazníkem a jeho délku odhadl na 150 metrů. Zastřešená plocha první a největší jámy je podle místních zdrojů veliká 14 620 metrů čtverečních.

Kolorovaní bojovníci ve vitríně v boční části haly. Foto: Zuzana Kulhánková.
Kolorovaní bojovníci ve vitríně v boční části haly. Foto: Zuzana Kulhánková.

Při pohledu na zástupy hliněných vojáků, jejich zbroj, koně, vojenské vozy a ostatní vybavení se nám zatajil dech a všechny dosavadní útrapy byly zapomenuty. Dílo, které vytvořilo 700 000 poddaných svého císaře, jsme spatřili na vlastní oči z ochozu, jež se vinul kolem celého naleziště. Z pochopitelných důvodů není možné se procházet přímo mezi vojáky, byť po tom zatouží zcela jistě každý z návštěvníků. Vojáci jsou rozestavěni tak, jako by šlo o skutečnou armádu chránící hrobku císaře ve vzdálenosti 1,5 kilometru. Hrobka, jejíž stavba trvala 38 let, nebyla v době naší návštěvy přístupná, prohlédli jsme si ji jen zdálky na zpáteční cestě z autobusu. Vypadá jako travnatý kopec ve tvaru pyramidy o hraně 350 metrů.

Samotné sochy jsou v životní velikosti, některé dokonce v nadživotní. Překvapilo nás, že sochy nejsou jednolité, ale složené z více částí. Základem je trup, na který jsou připevněny další části - brnění, ramena, nohy, hlava, přilba. Některé sochy jsou dokonce barevné, ale jde o menšinu. Část soch je umístěna ve skleněných vitrínách v prostorech kolem ochozu. Zde se na ně můžeme podívat z těsné blízkosti. Každá tvář má jiný výraz a pohlíží na nás z hluboké propasti času.

Obří marionety

Obří marionety

Obří marionety, použité při Letních olympijských hrách v roce 2008. Foto: Zuzana Kulhánková.

Postavička terakotového vojáka se stala i součástí Letních olympijských her konaných v Pekingu v roce 2008. V doprovodném divadelním představení vystoupily dvě loutky (marionety) - obří terakotový voják v nadživotní velikosti o výšce 6,6 metru a obdobně zvětšená postava čínské holčičky. Holčička měla symbolizovat současnou Čínu a voják spojení s tradicemi a bohatou historií Číny. Obě gigantické loutky si nyní můžete prohlédnout ve foyeru v blízkosti naleziště. V roce 2002 bylo ze stejné hlíny a stejnými postupy jako kdysi vyrobeno 180 kopií terakotových válečníků ve skutečné velikosti a tisícovka zmenšenin v poměru 1:10. Staly se ústřední součástí putovní výstavy, kterou zrealizovali Ralph Grüneberger a Burkard Pfrenzinger z Německa. Do Prahy tato výstava doputovala v květnu 2009, tedy dva měsíce před naším odletem do Číny. Snad mně autoři výstavy prominou, že jsem ji nenavštívil. Dali jsme spolu s ostatními účastníky expedice přednost osobnímu zážitku, na který budeme dlouho vzpomínat. A nádherné dojmy z archeologického skvostu nám nepokazila ani povinná návštěva císařských lázní na zpáteční cestě do Si-anu.

Psáno pro RONDEL.

 

Další fotografie najdete zde:

Si-an, památník Hedvábné stezky

Terakotová armáda

17.01.2010 22:20:12
Frederik Velinský
OD ČERVENCE 2010 NAJDETE TUTO RUBRIKU NA NAŠEM
FACEBOOKOVÉM PROFILU

Chcete, aby se v našem přehledu nových knih objevovaly i novinky z oblasti tzv. záhadologie, esoteriky či mystiky, pokud mají nějaký vztah k archeologii?

Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "4102"
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one