Web o věcech kolem archeologie

Keltové v ĎaSu

Autor: redakce

Kulturně historická revue Dějiny a současnost, známá pod neformálním označením ĎaS, věnovala podstatnou část svého srpnového čísla Keltům. Pod tématickou hlavičkou Keltové v Čechách - Po stopách starověké kultury si můžete přečíst čtyři články, které rozhodně stojí za zmínku.

Archeolog Muzea Mladoboleslavska Jiří Waldhauser věnuje svůj článek Pivo, kilt, meč a dudy keltománii - jako druhu prezentace dávných předků, který zasahuje značnou část obyvatel Evropy a jehož kořeny tkví už na konci 18. století. Dnes se vlny zájmu o Kelty dělí do dvou protikladných směrů - na směr zaměřený na tzv. keltskou hudbu, obskurní akce a knihy o keltských rituálech, svátcích, léčitelství aj., který je součástí zábavního „průmyslu" a směr populárně-naučný, prezentující výsledky seriózních vědeckých bádání. Role archeologů by podle Waldhausera měla být především „v dodávání věrohodných informací všeho druhu a výsledků vědeckých bádání, je-li o ně zájem", a to formou čtivých publikací, zřizováním archeologických parků, stezek a srozumitelných expozic, pořádáním výstav, zařazováním solidních informací na internet, včetně „trochy reakce na kdekoli demonstrované nebo publikované zcestné poznatky o Keltech". Zároveň by měli archeologové dbát na to, aby zájem o Kelty nevedl k poškozování archeologických památek, např. detektoráři. Na závěr přidává Waldhauser základní informace o mytologii a náboženství Keltů; při vědomí skutečnosti, že o náboženských představách těch našich nevíme prakticky nic.

 

Nejnovější objevy o mladší době železné na našem území shrnují v článku Laténská kultura a Keltové archeologové Alžběta Danielisová z Archeologického ústavu AV ČR v Praze a Miloš Hlava z Muzea hlavního města Prahy. Na úvod konstatují, že laténskou kulturu není možné ztotožnit pouze s Kelty; na území, které Keltové osídlili, žilo nepochybně i starší domácí obyvatelstvo, které však originální kulturní a umělecký projev Keltů, svázaný s patrným technologickým pokrokem, doslova „spojoval a stmeloval". Autoři se dále věnují některým zásadním nálezům posledních let. K nim patří zejména objevy na stolové hoře Vladař v západních Čechách, spojené s výzkumem umělého jezírka na akropoli zdejšího opevněného areálu a systému dřevěných komor z 5. století př. Kr., které se dochovaly v prostoru bývalého prameniště v předhradí. K dalším významným objevům posledních let patří i unikátní doklady neobvyklých pohřebních praktik z počátku doby laténské, vykopané u středočeské Vliněvsi - čtvercové příkopy s nebožtíky uloženými nikoliv v centrálních hrobových jamách, ale v obvodovém příkopu. U Vliněvsi se také našla neobvyklá ozdoba - hlavu jednoho z „tradičně" pohřbených mrtvých obkružovala obroučka ze železného drátu o průměru asi 25 centimetrů, snad pozůstatek zvláštní pokrývky hlavy, známé z vyobrazení např. na kamenných stélách. Danielisová a Hlava dále upozorňují na „poklady", které se skrývají v depozitářích a sbírkách v podobě zapomenutých nálezů a nedostatečně vytěžených archivních pramenů. Věnují se i přehodnocování starších představ o výjimečném postavení keltských oppid v protikladu k nížinným zemědělským sídlištím. Ukazuje se, že síť keltského osídlení byla pestřejší - existovala i „bohatší nížinná sídliště s řemeslnou výrobou, neopevněná centra ve strategických polohách s výraznou rolí v dálkovém i místním obchodě a také nevelká opevněná výšinná sídla". V závěru se pak autoři zmiňují o moderních trendech ve výzkumu doby laténské, např. o výzkumu prostředí, v němž se tehdejší kultura vyvíjela. Tyto výzkumy mj. nedávno umožnily prokázat, že keltská oppida nemusela být závislá na dodávkách potravin ze zemědělských regionů, ale mohla být v tomto ohledu soběstačná.

 

Eduard Droberjar, který působí na Katedře archeologie královéhradecké univerzity a také v Ústavu archeologie univerzity v polském Lublinu, se v článku nazvaném Pozvolný zánik vyspělé kultury věnuje střetu dvou civilizací - keltské a germánské - na přechodu doby laténské a římské. Uvádí příklady postupného pronikání Germánů do keltského prostředí; spíše šlo o jednotlivé skupiny a z archeologických pramenů nelze vyčíst, zda toto pronikání bylo násilné nebo mírové. „Je pravděpodobné, že po určitou dobu mohly vedle sebe žít oba kmeny," píše Droberjar. „Jak postupně sláblo keltské osídlení, sílil příliv nových Germánů, kteří během 2. poloviny 1. století př. Kr. ovládli Čechy." Odchod Keltů z našeho území dává do souvislosti především s galským tažením proti Caesarovi, které skončilo porážkou u Bibracte roku 58 př. Kr. a další porážkou, kterou Bójové utrpěli ve 40. letech patrně kdesi v Potisí od Dáků, vedených Burebistou. Naše oppida byla v té době patrně opouštěna posledními zbytky Keltů, které kromě snah o vojenské výboje zřejmě „položila" i vnitřní krize v souvislosti s krachem hospodářského systému. Nebyla tedy zničena vpádem Markomanů, vedených Marobudem. Mezi koncem keltské civilizace a příchodem Marobuda existovalo přechodné období (plaňanský horizont), kdy se země konsolidovala a umožnila rychlý vznik mocné Marobudovy říše na přelomu letopočtu. V té době také podle Droberjara zřejmě definitivně zanikla vazba mezi Germány a Kelty, jejichž další fyzické přežívání na našem území již považuje za málo pravděpodobné.

 

Nové poznatky o keltském mincovnictví přináší ve svém příspěvku Pro obchod i reprezentaci numismatik Jiří Militký. Zejména se věnuje nálezům, získaným v uplynulých dvaceti letech na lokalitě Němčice nad Hanou na střední Moravě, kde se v době laténské rozkládalo výrobně-obchodní centrum, ležící na trase známé antické komunikace - Jantarové stezky. Z Němčic je odborníkům známo víc než tisíc mincí, které umožňují definovat starší fázi bójského mincovnictví. Velký význam přikládá Militký zejména nálezům stříbrných mincí z němčického sídliště, díky nimž je zřejmé, že „Bójové od počátku vytvořili bimetalický monetární systém, do značné míry inspirovaný řeckým mincovnictvím". Tím se podstatně mění pohled na funkci mincí u Keltů. Ty drobné stříbrné sloužily zjevně k místnímu obchodu... Mladší fáze keltského mincovnictví sleduje Militký především na příkladech nálezů z oppida Stradonice a několika pokladů, objevených na českém území v průběhu minulých cca 250 let. V závěru pak shrnuje aktuální znalosti o původu kovu, používaného v keltském mincovnictví na našem území a technologických postupech při zhotovování mincí. „Nevíme zatím, jak velkou úlohu mince v keltské společnosti hrály," píše Militký nakonec. Skutečný mincovní oběh předpokládá jen na centrálních sídlištích. Zlaté mince mohly sloužit i k reprezentaci jednotlivců a komunit a mohly mít i symbolickou funkci.

 

Redakce Dějin a současnosti doplnila články inspirativními citáty a doporučenou literaturou. Pokud jste srpnové číslo této revue dosud nezaznamenali, ještě máte čas to napravit.

 

Waldhauser, J. - Danielisová, A. - Hlava, M. - Droberjar, E. - Militký, J.: „Keltové v Čechách : Po stopách starověké kultury." In: Dějiny a současnost XXXI, č. 8/ 2009, s. 28 - 43.

Viz též http://dejiny.nln.cz/.

23.08.2009 11:32:12
Frederik Velinský
OD ČERVENCE 2010 NAJDETE TUTO RUBRIKU NA NAŠEM
FACEBOOKOVÉM PROFILU

Chcete, aby se v našem přehledu nových knih objevovaly i novinky z oblasti tzv. záhadologie, esoteriky či mystiky, pokud mají nějaký vztah k archeologii?

Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "4102"
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one