Na dně Břehyňského rybníka u Doks na Českolipsku se po jeho nedávném vypuštění ukázaly plochy pokryté nepřehlédnutelnou změtí kořenů a pařezů starých stromů. Jedná se o pozůstatky pralesa, datované do 14. století. Břehyňský rybník byl založen, podle písemných pramenů, někdy mezi lety 1366 - 1460. Pařezy na jeho dně pomohly určit původní druhové složení a vzhled pralesa a přiblížit jeho první těžbu v souvislosti se středověkou kolonizací Bezdězska.

Na přírodovědném a archeologicko-historickém výzkumu přírodně i kulturně unikátní oblasti Dokeska spolupracuje pražský Archeologický ústav Akademie věd České republiky dlouhodobě s Botanickým ústavem AV ČR a Jihočeskou univerzitou.
Osídlení se v krajině mezi dnešními Doksy a Bělou pod Bezdězem objevuje ve 12. století. Teprve ve druhé polovině 13. století zde proběhl kolonizační boom a v nevelké vzdálenosti byla založena tři královská města - Doksy, Kuřivody a Bezděz se stejnojmenným hradem. Zatímco většina jiných měst byla zakládána už v osídlené kulturní krajině, v této oblasti se museli kolonisté vypořádat s blízkostí velké plochy neosídlených, zemědělsky nevyužitelných lesů sahajících až k Mimoni a Českému Dubu. Tento stav tady trvá dodnes.

Až když vypuštěný bahnitý rybník částečně zamrzl, bylo možno po ledě překonat hlubokou rašelinu a dostat se ke stromům. Z tloušťky kmenových bází byla odhadnuta výška stromů, podle mikroskopické stavby vzorků dřeva byly jednotlivé stromy druhově určeny. Ze zjištění se podařilo rekonstruovat celou historii někdejšího lesa, jeho původní prostorovou strukturu a druhové složení.

Ukázalo se, že jde skutečně o pozůstatky lesa, který zde rostl těsně před vybudováním rybníka. Kmeny samotné během staletí uhnily a rozpadly se, jenom jejich nejspodnější části přetrvaly, protože byly impregnovány látkami z rašelinné půdy. Porost měl až do stavby rybníka ráz pralesa, tedy přírodního lesa bez většího ovlivnění člověkem. Převládala v něm borovice, vzácně byl zastoupen smrk. Před prvním napuštěním rybníka byl les částečně vytěžen. Slabší stromy byly ponechány, silnější pokáceny. Stopy po zásecích sekery se zachovaly vzácně, ale způsob těžby prozradila poloha pařezů. Velké silné stromy byly totiž většinou zachovány v původní poloze, zatímco tenčí stromy mají kořeny často překocené. Před napuštěním rybníka byly silné stromy pokáceny a jejich pařezy tak zůstaly stabilní, kdežto slabší stromy byly ponechány na místě; po napuštění ztratily v rozmočené rašelině stabilitu a vyvrátily se.

Terénní část výzkumu je v současné době dokončena, její výsledky procházejí zpracováním.

Tisková zpráva Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i., redakčně upraveno.